V hluboké zimě, kdy sníh pokrýval všechna pole i lesy, seděla Maruška u teplého krbu. Její macecha a pyšná nevlastní sestra Klára ji však neustále trápily. "Maruško," zasyčela Klára, "chci teď hned fialky! Jdi do lesa a přines mi je, jinak nedostaneš večeři!" Chudinka Maruška, s těžkým srdcem a prázdným košíkem, poslechla.